Když konečně polevily zákazy spojené s pandemií COVID-19, rozhodli jsme se na jarní prázdniny vyrazit do Mariánských Lázní. Ve vybraném čtyřhvězdičkovém hotelu dokonce bylo možné – nejspíš s ohledem na zahraniční klientelu – pobývat se čtyřnohými mazlíčky, a tak jsme 21. února vyrazili i s Argem směr Mariánské Lázně.
Argo miluje jízdu autem, takže cesta proběhla naprosto v pohodě. Když jsme vstoupili do hotelové lobby, trochu (spíš hodně) znejistěl a začal drsně brzdit. Což mu na mramorové podlaze ale bylo naprosto k ničemu. Klouzal po ní jako curlingový kámen. Paní recepční si ovšem i tak získal na první dobrou. Obě vyběhly zpoza plexisklového protivirového štítu a začaly ho obdivovat, covid–necovid. Ubytování tedy nebyl problém, jen nás milé dámy upozornily, že na stejném patře jako my bydlí nějaká německá rodina se psem. Debbie si ovšem při prvním setkání u výtahu Arga ihned oblíbila a náklonnost to byla oboustranná, protože Argo má rád všechny fenky.
Do jídelny ani do bazénu s námi Argo nemohl, a tak jsme se u něj střídali tak, aby nikdy nezůstal na pokoji bez dozoru. Jistota je kulomet. Pejsek se ale choval celkem vzorně, a to i v noci, kdy jsme všichni spali. Jen moc nejedl. Ale přijímali jsme to jako daň za pobyt v novém prostředí. Na procházky a výlety jsme ho ale samozřejmě brali. Do lázní nemají psi obecně povolen přístup, ale brali jsme to tak, že pokud je ubytovaný v lázeňském hotelu, má výjimku. Jen na kolonádu jsme se s ním neodvážili, protože tam byl zákaz vstupu psů opravdu striktní.
Zajeli jsme navštívit rodinu tety do Tachova, kde se Argo choval také celkem mile, takže dokázal obměkčit tetu Danu natolik, že měl povolen volný přístup do kuchyně a dostal i misku s vodou. Pobyt v lázních jsme si tedy všichni užili a slíbili jsme si, že až se naskytne příležitost, vezmeme pejska zase s sebou.